Hrozena

„Myslela jsem, že jsem se vylíhla jako zabiják, ale není to pravda. Udělala ho ze mě Šarlata... a já jsem to dopustila. Jako kdybych si to vybrala, ale přitom nevěděla, že si to vybírám. Ale ty ses tak opravdu vylíhl. Věděl jsi, jaký jsi byl, a zvolil sis něco jiného. Asi mám pocit, že nemůžu být jedna z vás, dokud to nedokážu taky.“

— Hrozena na Hliňáka, Dračí věštba

Hrozena je dospělá nebeletka. Vylíhla se s nebezpečným stavem známým jako ohnivé šupiny a sloužila jako Šarlatina šampionka v aréně nebeletů až do událostí Dračí věštby.

Vzhled

Hrozena má neobvykle jasné, zářící, třpytivé, měděně zbarvené, ohnivé, kovově-oranžové šupiny, které vydávají kouř a teplo. Má dlouhý, špičatý ocas, se zlatými žilkami procházejícími skrz její třpytící se měděná křídla, stejně jako podivné, zlověstné, úskočné, děsivé, plamenně modré a černé oči. Má ostré bílé zuby a rohy, které ještě nejsou úplně dospělé. Její šupiny vydávají žhavé, palčivé teplo, jako by jste stáli příliš blízko vybuchující sopky.

Osobnost

Během svého působení v Nebeském království byla brutální vražedkyně a nezdálo se, že by jí vadilo, že se jí ostatní draci báli a nenáviděli ji, kráčela kolem, jako by věděla, že jí všichni uhnou z cesty. Zpočátku se zdálo, že ji neznepokojuje, kolik smrti způsobila; ale protože věděla, kolik draků se bojí jejích šupin, často se snažila být co nejmenší a při setkání s jinými neznámými draky byla zticha; vypadala překvapeně, když jí Hliňák nabídl, že si s ní promluví. Po bitvě, ve které Obzor spáchal sebevraždu v aréně, vypadala Hrozena zmateně, když se jí na to zeptal, a její hlas se třásl, když mluvila o svém bratrovi, o kterém věří, že je mrtvý.

Dnes je Hrozena věcná, hrdá, smělá, loajální, milující, sarkastická, zvědavá, se sklonem ke vzteku, tvrdohlavá a plná naděje.

Životopis

předsérie

Hrozena je dcerou Poštolky. Její vejce obsahovalo dvě dráčata – velmi vzácný jev – ale zatímco Hrozena byla stále ve vejci, absorbovala bratrův oheň, takže jemu nezůstal žádný a Hrozena ho měla příliš mnoho. Dráče jako Hrozena – označované jako „ohnivé šupiny“ – byly obvykle shozeny z nejvyšší hory v nebeletské kultuře, ale Šarlata řekla, že dovolí Poštolce ponechat si jedno ze svých dráčat, dokud druhé zabije. Poštolce bylo řečeno, že musela zabít jedno ze svých dráčat. Rozhodla se zabít dráče, o kterém si myslela, že je slabší a stejně nepřežije, ale Šarlata změnila rozkaz a řekla Poštolce, aby zabila i své druhé dráče. Poštolka se pokusila uprchnout s Hrozenou, ale byla příliš těžce popálena ohnivými šupinami svého dráčete a byla nucena ji před útěkem upustit a nechala Hrozenu napospas bývalé královně Šarlatě. Od té doby Hrozena strávila své dětství a ranou dospělost jako loutka královny Šarlaty. Šarlata ji používala v gladiátorských arénových bitvách pro vlastní zábavu královny a nařídila jí zabíjet draky, kteří se jí nějak znelíbili. Také oklamala Hrozenu, aby jí důvěřovala tím, že lhala o její minulosti; Šarlata řekla Hrozeně, že zabila svého bratra v jejich vejci a že se ji pokusila zabít Poštolka, ale Šarlata zachránila Hrozenu a odsoudila Poštolku k smrti. Šarlata také zmanipulovala Hrozenu, aby uvěřila, že musí jíst černé kameny, možná uhlí, každý den, aby přežila s ohnivými šupinami, jako trik, jak přinutit Hrozenu spoléhat se na Šarlatu a spoléhat se na pobyt v Nebeském království. Jednou se je pokusila nejíst, protože byla naštvaná, kvůli tom, že jí Šarlata neřekla víc o její matce a Šarlata jí dala do jídla jed, aby Hrozena extrémně onemocněla, což ji přimělo předpokládat, že je to kvůli černým kamenům. Hrozena mohla propálit jakoukoli látku kromě pevné skály, což ji učinilo téměř nezranitelnou, a přesto prokletou, protože se nemohla dotknout žádného jiného draka, aniž by ho spálila, kromě Hliňáka a dalších bahnoletů vylíhnutých z krvavě červených vajec. Díky své nezranitelnosti a schopnosti snadno upalovat protivníky k smrti byla vychována královnou Šarlatou, aby se stala její šampionkou v aréně, kde bez rozmyslu zabila stovky draků v aréně a stalo se z ní „monstrum“, které nevědělo, jak být „hodná." Díky královně Šarlatě bylo zabíjení to jediné, co Hrozena znala a v čem byla „dobrá“.

---

Dračí věštba

Dračí věštba

Dráčata osudu si všimla, že jejich nebeletská strážkyně, Poštolka, měla na pařátech a tváři zvláštní spáleniny, ale nikdy se jí nezeptali, odkud se vzali. Později, když byl Hliňák zajat jako vězeň, Hrozena se s ním spřátelila a začala k němu vyvíjet silné city, když byl jediným drakem, který jí rozuměl správně. Když jí Hliňák řekl, že když se vylíhl, byl údajně tak zlý vůči ostatním vejcím, že ho strážci dráčat museli hodit do řeky (později se ukázalo, že to byly jeho velkřídelcovi instinkty), Hrozena navrhla, že možná se oba narodili k zabíjení a zdálo se, že ji potěšila představa, že někdo jiný je jako ona. Uvnitř arény Hrozena pomohla vyléčit Hliňákovi škrábance a rány tím, že mu přinesla a nalila teplé bahno na záda a později mu pomohla zachránit jeho přátele. V jednu chvíli královna Šarlata zakázala Hrozeně sledovat Poštolčin soud a Hrozena se zmínila, že jí to předtím nezakázala a chtěla vědět proč, tak se rozhodla schovat se za Hliňáka a sledovat proces tajně. Poté, co se dozvěděla pravdu o své matce, ze které se vyklubala Poštolka, rozzlobeně zahájila Šampiónův štít, aby se ji mohla pokusit ochránit před popravou, když ji Šarlata nařídila. Ačkoli to nakonec vedlo ke smrti Hrozenina staršího přítele Orlovce, Hrozena koupila svý matce nějaký čas. Než Hrozena odešla, řekla Poštolce: „Možná nechci, abys zemřela, ale nechci tě ani znát,“ a později toho litovala. Hrozena se pokusil pomoci Hliňákovi a jeho přátelům utéct, jen aby je zradil Šarlatě, aby nemusela ztratit Hliňáka, ke kterému se silně připoutala a lehce ho přivlastňovala. Později se Hrozena postavila proti Hliňákovi ve Šarlatině aréně pro vhazování Šampiónova štítu. Hrozena nebyla zvyklý na draky, kteří se bránili, což Hliňákovi dávalo mírnou výhodu. Hliňák se pokoušel přesvědčit Hrozenu, aby byli přátelé, zatímco Hrozena se ho snažil přimět, aby kvůli ní opustil ostatní dráčata, ale Hliňák to odmítl. Díky své síle ji Hliňák přišpendlil. Potom údajně spící Zářena vyplivla svůj žíravý jed na princeznu Žhavu, která před sebou strčila královnu Šarlatu, aby se chránila, a způsobila, že jed roztavil polovinu její tváře, což způsobilo, že aréna propukla v paniku a zmatek. Každý drak si myslel, že jde o útok a uprchl, a pak v aréně zůstali jen vězni. V tuto chvíli Hrozena s trochou zaváhání ustoupila a pomohla Hliňákovi a jeho přátelům utéct. Poté, co Hliňák a jeho přátelé utekli, se krátce předpokládalo, že Hrozena je v proroctví „největší vejce“, ale Poštolka poznamenala, že Hrozena je o rok starší. Během útěku Hrozena uzavřela mír se svou matkou Poštolkou, i když s ní nešla s tím, že se jednoho dne setkají, aby se o sobě dozvěděli více. To se však nikdy nestalo, protože Poštolka byla zabita Žárou v epilogu knihy.

Nejzářivější noc

Když si Rubína nárokovala trůn nebeletů, vyhostila Hrozenu z Nebeského království kvůli svým schopnostem. Rubína tvrdila, že je nebezpečná a vyhrožovala jí popravou, pokud se někdy vrátí. Hrozena odešla a začala pátrat po bývalé královně Šarlatě, jediné matce, která jí zbyla. Slunéčka našla Hrozenu, jak se plíží kolem Žhaviny pevnosti a má v úmyslu vysvobodit královnu Šarlatu z Žhaviných spárů. V této době Trnice a Píseční psanci útočili na pevnost ve snaze zachránit Slunéčku a pevnost byla v obrovské přesile. Hrozena se zeptala na Poštolku, a když jí řekla o osudu její matky; přemohl ji smutek, rozrušená, že ji nikdy pořádně nepoznala. Slunéčka prosila Hrozenu, aby zastavila boj mezi Písečnými psanci a Žhavinými vojáky. Hrozena to udělala, ale jen proto, aby ji Slunéčka nechala osvobodit Šarlatu. Později Slunéčka a Hrozena následovali Doutnáka a Trnici do věže s Žhavinou sbírkou podivných věcí, včetně Šarlaty. Šarlata nařídila Hrozeně, aby ji osvobodila, a Hrozena tvrdila, že to udělá pouze tehdy, když bude Slunéčka mimo dosah bývalé královny. Šarlata začala být agresivní a Hrozena ji odmítla osvobodit. Skupina pak odešla bez Šarlaty. Zatímco Píseční psanci jsou zaneprázdněni osvobozováním Slunéčky, Hrozeně se podaří osvobodit Šarlatu a odletěli směrem k Nebeskému království, ale Šarlata opustila Hrozenu a zmizela. Během výběru pískoletské královny byl Hliňák uštknut do nohy dračí zmijí a její jed se rychle začal šířit po jeho těle. Hrozena propadla chvíli paniky a smutku, měla pocit, jako by pro ni svět skončil, kdyby Hliňák zemřel. Hrozena odmítla, že by Hliňák zemřel, a zabodla mu své drápy do nohy a vypálila jed. Hliňák měl sice ohnivzdorné šupiny, ale Hrozeniny drápy ho strašně pálily; mlátil sebou a snažil se ji shodit, ale několik dalších draků ho přidrželo. Přestože Hrozena zanechala ošklivou jizvu a bude kulhat, její útok skončil tak, že mu zachránila život. Poté Hliňák řekl, že možná Hrozena značí ‚Ohnivá křídla‘. Když to řekl, Hrozena měla naději, i když ne na dlouho. Potom spálila a zabila druhou dračí zmiji tak, že na ni dupla.

Vztahy

Hliňák

Když se s ním Hrozena setkala, byla zvláštně nadšená, když zjistila, že Hliňák věřil, že se během líhnutí pokoušel zabít své líhnoucí se kamarády, ale poté, co Hliňák přiznal, že doufal, že není stejný jako Hrozena, byla zraněna. Ráda si povídá s Hliňákem a považuje ho za „hustýho“. Hrozena věřila, že Hliňák ji má rád takovou, jaká je, a přestože Hliňák vůči ní váhal, zjistil, že Hrozena není úplně trapná a měla smutek, který pochopil. Je k ní upřímný a ona neuposlechla Šarlatiny příkazy, aby si s ním promluvila, kromě toho mu přinesla bahno a jídlo, aby mu pomohla vyléčit se z arény. Když s ní mluvil, Hliňákova vina za Fjordovu smrt a zajetí jeho přátel se zdála lehčí a mimo arénu ji považuje za laskavou. Po Orlovcovi smrti se Hliňákovi vyhýbala, protože ho chtěla udržet mimo nebezpečí, ale snadno se rozzlobila a žárlila, když se Hliňák zmínil, jak jsou pro něj Zářena a Slunéčka důležité, a později zradila Hliňáka a jeho přátelé Šarlatě, protože se bála, že odejde. Hliňák cítil smutek nad její zradou a vinu za to, že jí poté důvěřoval, ačkoli cítil pro Hrozenou sympatie, protože neměla žádné jiné přátele. Po útěku z Nebeského království Hliňák pozval Hrozenu, aby se k němu a jeho přátelům připojila na cestu do Delty diamantové tříště, a přestože Hrozena odmítla, učinila tak s odůvodněním, že dokud nebude bezpečnější a lepší, věří, že si nezaslouží jít s nimi.

Poštolka

Poté, co Hrozena zjistila, že Poštolka je její matka, přivolala k propuštění Poštolky tradici Šampionova štítu a osvobodila ji z Nebeského paláce poté, co Zářena zaútočila na Šarlatu. Když však Poštolka vyjádřila, že chce s Hrozenou mluvit, ale protože věřila, že Poštolka zabila jejího bratra a opustila Hrozenu, prohlásila, že jí netouží poznat. Mluvila s Poštolkou bez jakéhokoli vřelého hlasu, a když Poštolka nabídla Hrozeně, aby šla s ní poté, co utekli z Nebeského království, odmítla s tím, že si Poštolka nikdy nepředstavovala takovou, jaká je, a myslela si, že by Poštolka pro ni nebyla dobrá.

Orlovec

Orlovec byl k Hrozeně často laskavý, protože naslouchala jeho příběhům o jeho minulosti. Orlovec učil Hrozenu o několika nebeletských zákonech, včetně tradice Šampionova štítu a byl jedním z jejích jediných přátel, než zemřel.

Šarlata

Před událostmi knihy Dračí věštba Hrozena udělala, co jí Šarlata řekla, a byla rozhořčena, když bylo Šarlatino jméno uraženo. Toužila potěšit královnu a začala se bát, kdykoli Šarlatu zklamala, navzdory skutečnosti, že Šarlata měla málokdy čas s ní mluvit a byla na ni obvykle naštvaná. Věřila, že Šarlata má obvykle pravdu. Šarlata byla nejblíže matce, jakou kdy Hrozena měla, protože si myslela, že Šarlata zachránila její vejce, ale nařídila Hrozeně, aby každý den zabíjela draky strašlivými způsoby, a poté, co Šarlata zabila Orlovce, byla vůči Hrozenině úzkosti odmítavá. Hrozena věřila, že pokud Šarlata zjistí, že se Hrozena těší z Hliňákovi společnosti, udělá mu něco hrozného, aby ji potrestala. Hrozena později zjistila, že její povinnost jíst černé kameny byla pouze tím, že se Šarlata snažila udržet Hrozenu pod svou kontrolou, protože Šarlata otrávila její běžné jídlo, čímž ji oklamala, aby uvěřila, že černé kameny jsou její jedinou stravovací možností.

Hrozena však stále cítila, že Šarlata byla nějak její zodpovědnost, což způsobilo, že Hrozena osvobodila Šarlatu z pevnosti pískoletů; navíc Šarlata chodila do Hrozeniných snech, když spala, dokud nebyla zachráněna.

Slunéčka

Slunéčka je jediná z Hliňákových kamarádů, která se snažila být k Hrozeně milá.

Tsunami

Tsunami považuje Hrozenu za psychopatickou. Tsunami na ni vrhla nepřátelský pohled, když se poprvé setkali, a když Hrozena mluvila s Hliňákem v jejich cele, couvla co nejdál od Hrozeny. Vehementně se postavila proti tomu, aby se Hrozena přidala k ní a jejím přátelům poté, co utekli z Nebeského království.

Citáty

„Říkala, abych se od vás nenechala zastavit. Je tady... ehm, chci říct, jste tu všichni?“

― na Slunéčku

---

„Odpověď zní, že ne. Rubína se o mě nestará. Jakmile se stala královnou, vykázala mě z Nebeského králoství. Jestli se prý ještě někdy vrátím do Nebeského paláce, najde způsob, jak mě zabít, a ať tomu koukám věřit. Prý jsem nebezpečná a nevypočitatelná a ona nechce, abych se pohybovala v blízkosti jejích poddaných.“

― na Slunéčku

---

„Ne, ne, ne. Poslala jsem ji pryč. Řekla jsem jí, že se ještě uvidíme.“

― na Slunéčku, o Poštolčině smrti

---

„Nemůžeš zemřít! Nenechám tě!“

― na umírajícího Hliňáka

Zajímavosti

• Tui původně zamýšlela nechat Hrozenu zemřít v Nejzářivější noci, ale pokřik fanoušků ji přiměl změnit názorknihu.